Autor pro­jek­tu

Jaroslav Pavel Břoušek s kytarou

Jaro­slav Pavel Břou­šek (J. P. B.) je pře­de­vším muzi­kant. Celý život na vol­né noze, uměl se posta­rat o sebe i svou kape­lu. Navíc vystu­do­val s diplo­mem Vyso­ké uče­ní tech­nic­ké v Brně – obor eko­no­mie a říze­ní – a neměl tedy pro­blém pus­tit se v roce 1990 do pod­ni­ká­ní. Agen­tu­ra Fes­ta, kte­rou zalo­žil, zpro­střed­ko­vá­va­la kon­cer­ty, při­pra­vo­va­la pro­pa­gač­ní a reklam­ní kam­pa­ně a od roku 1991 zača­la orga­ni­zo­vat let­ní inten­ziv­ní poby­to­vé kur­zy ang­lič­ti­ny ve spo­lu­prá­ci s kanad­ský­mi pedagogy.

J. P. Břou­šek (pře­zdí­va­ný [Dží Pí] – povšim­ně­te si, jak důle­ži­té je znát jazyk – správ­ně [Džej Pí] = J. P., neboť vše­o­bec­ně zaži­té [Dží Pí] = G. P.) je brněn­ský zpě­vák, skla­da­tel, textař, aran­žér, muzi­kant, scé­náris­ta. Na prv­ní kyta­ru si našet­řil ve tři­nác­ti letech. Svou prv­ní kape­lu zalo­žil se spo­lu­žá­ky na střed­ní ško­le Ler­cho­va v Brně. Teh­dy díky náho­dě a umě­ní domlu­vit se ang­lic­ky se Pavel Břou­šek sezná­mil s ang­lic­kým mana­žé­rem, kte­rý ško­lu navští­vil. Alan Alcock při­jel, aby zma­po­val bea­to­vou scé­nu v Brně a v Pra­ze. Alan Alcock měl svůj sou­kro­mý klub blíz­ko Lon­dý­na a Beat­les byli jeho čle­ny. Měl také osob­ní kon­tak­ty s Rol­ling Sto­nes a Sha­dows a začal Pavlu Břouš­ko­vi posí­lat noto­vé zápi­sy skla­deb těch­to sku­pin. Víta­ný mate­ri­ál pro vzniklou hudeb­ní sku­pi­nu – kdo v té době měl pří­stup k noto­vým zázna­mům skla­deb před­ních brit­ských kapel…?

J. P. B. se začal učit ang­lic­ky na Stát­ní jazy­ko­vé ško­le v Brně už v 5. tří­dě ZŠ. Měl dob­ré uči­te­le (jed­no­ho z Ang­lie) a výu­ku dva­krát dvě hodi­ny týd­ně. Ve stu­diu ang­lič­ti­ny pokra­čo­val na střed­ní i vyso­ké ško­le. Záro­veň si vybral jako dru­hý jazyk fran­couz­šti­nu, ze kte­ré matu­ro­val. Ang­lič­ti­na se výbor­ně hodi­la v hudeb­ní pra­xi. Pavel se spo­lu­žá­ky hrá­li zpo­čát­ku prá­vě sklad­by Beat­les a Rol­ling Sto­nes, ale při­pra­vo­va­li i vlast­ní sklad­by s ang­lic­ký­mi tex­ty. Po matu­ri­tě se kape­la roz­padla. J. P. B. hrál krát­ce se sku­pi­nou Pout­ní­ci a pak pře­šel přes kon­kurs do sku­pi­ny The Bir­d­do­gs. V té době už měl na zakáz­ku sta­vě­nou 12strunnou kyta­ru od brněn­ské­ho hous­la­ře Jana Skal­ské­ho, kte­rá dáva­la pís­ním na tu dobu neob­vyk­lý, neotře­lý zvuk. Bir­d­do­gs byli big beat zamě­ře­ný na vokál­ní tvor­bu, hrá­li cover ver­ze skla­deb Bee Gees, Beach Boys, Beat­les a vlast­ní sklad­by. Sku­pi­na úspěš­ně bojo­va­la v brněn­ské „Bea­to­vé lize“, kde skon­či­la dru­há. Bir­d­do­gs nato­či­li dva prv­ní sním­ky pro Čes­ký roz­hlas v Brně (Deš­ti­vá nocVánoč­ní) a roz­pad­li se po odcho­du kapel­ní­ka do emigrace.

Pavel Břou­šek hle­dal nové spo­lu­hrá­če a zalo­žil v roce 1970 big beat Uni­ver­sum (Lubo­mír Dib­di­ak – sólo­vá kyta­ra, Fran­ti­šek Klí­ma – basky­ta­ra, Anto­nín Jer­gl – bicí). Sku­pi­na zača­la pra­vi­del­ně natá­čet vlast­ní sklad­by (autor J. P. B.), kte­ré aran­žo­va­li čle­no­vé sku­pi­ny spo­leč­ně. Jako obdi­vo­va­tel vokál­ních sku­pin si Pavel zval na natá­če­ní dal­ší voka­lis­ty. Nej­pr­ve čle­ny Brněn­ské­ho aka­de­mic­ké­ho sbo­ru, pak již pra­vi­del­ně dvě zpě­vač­ky, kte­ré se sta­ly kme­no­vý­mi člen­ka­mi sku­pi­ny: Jana Buri­a­no­vá – zpěv, per­cus­si­ons, akus­tic­ká kyta­ra, Radva­na Dvo­řá­ko­vá – flét­na, zpěv. Sku­pi­na Uni­ver­sum bodo­va­la na hit­pa­rá­dě Hou­pač­ka hned s jed­nou z prv­ních nahrá­vek (Bod­lá­čí). Uni­ver­sum se roz­padlo odcho­dem vět­ši­ny hrá­čů na vojnu.

J. P. B. zůstal sám s dív­čím duem a vytvo­řil akus­tic­ký kon­cert­ní reci­tál Pís­ně pro vás, se kte­rým jez­di­li pod kraj­skou umě­lec­kou agen­tu­rou a od roku 1980 pod Pra­go­kon­cer­tem. Pořad byl úspěš­ný nejen díky původ­ním čes­kým pís­ním s poe­tic­ký­mi tex­ty, ale i díky prů­vod­ní­mu slo­vu, kte­ré mělo rov­no­cen­ný podíl na pro­gra­mu a neza­kry­tě čer­pa­lo z tra­dic V+W a Semaforu.

Pavel Břou­šek se stal exter­ním hudeb­ním redak­to­rem Čs. roz­hla­su Brno (1975) a kro­mě hudeb­ních pořa­dů natá­čel vyprá­vě­ní a mik­ro­fe­je­to­ny s Mirosla­vem Hor­níč­kem. Svý­mi pís­nič­ka­mi dopro­vá­ze­lo Trio J. P. Břouš­ka Hor­níč­ko­vy Hovo­ry H při vystou­pe­ních na stroj­ní fakul­tě v Brně, a při natá­če­ní veřej­né roz­hla­so­vé nahráv­ky Čs. roz­hla­su tam­též. Miroslav Hor­ní­ček s Jit­kou Molav­co­vou nato­či­li pro roz­hlas sklad­bu J. P. Břouš­ka Vzdu­cho­loď (gra­mo­de­ska Supraphonu).

Úspěš­né obdo­bí bylo zejmé­na od roku 1975 do roku 1981, kdy J. P. B. zís­kal 7. a 10. mís­to ve Zla­tém Sla­ví­ku (1975, 1978), ceny za vlast­ní sklad­by v roz­hla­so­vých a tele­viz­ních sou­tě­žích (Muš­ka vin­ná, Pozo­ru­ji rybá­ře, Pro úžas na víč­ku, Dál-dál-dál). Trio J. P. B. se zúčast­ni­lo na Bra­ti­slav­ské Lyře i Děčín­ské kot­vě (cena Čes­ké­ho hudeb­ní­ho fon­du za píseň Pár řád­ků), na dnech Čes­ké kul­tu­ry v Mexi­ku (1980) a v Sýrii (1981). Trio hrá­lo od roku 1972 ve slo­že­ní: J. P. Břou­šek (zpěv, kyta­ra, klá­ve­sy, flét­na), Jana Buri­a­no­vá (zpěv, kyta­ra, per­cus­si­ons), Sva­ta­va Paří­ko­vá (hous­le, klá­ve­sy, flét­na, zpěv).

V roce 1984 dostal J. P. B. nabíd­ku od vedou­cí­ho dra­ma­tur­ga Hlav­ní redak­ce hudeb­ní­ho vysí­lá­ní ČT Pra­ha Jiří­ho Malás­ka nastou­pit na pozi­ci hudeb­ní­ho dra­ma­tur­ga. Mezi nej­vý­znam­něj­ší pořa­dy pat­řil kon­cert ke 40. výro­čí Supra­pho­nu z Lucer­ny, ani­mo­va­ná adap­ta­ce Janáč­ko­vy ope­ry Liš­ka Bys­trouš­ka (spo­lu s reži­sé­rem J. Von­dráč­kem – autor scé­ná­ře), hudeb­ní film Všed­ní ráno, všed­ní den (autor scé­ná­ře) s Rudol­fem Hru­šín­ským a Eliš­kou Bal­ze­ro­vou, Jar­kem Noha­vi­cou, Hanou Ulrych­o­vou, Richar­dem Mülle­rem, Kar­lem Zichem, Pavlem Bob­kem aj.; pořad Tři chla­pi u cim­bá­lu s Jož­kou Čer­ným a her­ci diva­dla Husa na pro­váz­ku, pro­fi­lo­vý pořad sku­pi­ny Gre­e­nhorns, a pře­de­vším seri­ál insce­no­va­ných lido­vých pís­ni pro děti Zpí­ván­ky, a také seri­ál pro děti a mlá­dež o hudeb­ních nástro­jích Hudeb­ní­ček.

Sou­čas­ně s půso­be­ním v ČT Pra­ha ješ­tě J. P. B. kon­cer­to­val (i když v men­ší míře) se svým tri­em a věno­val se i stu­di­o­vé prá­ci – natá­če­ní nových skla­deb. Význam­ným poči­nem byl tele­viz­ní pohád­ko­vý muzi­kál Bylin­ko­vá prin­cez­na (scé­nář Ondřej Suchý, hud­ba J. P. Břou­šek), pro kte­rý Trio J. P. Břouš­ka nato­či­lo pís­ně i scé­nic­kou hud­bu. Po roce 1991 se J. P. B. vra­cí domů do Brna, aby se opět věno­val roz­hla­so­vé prá­ci a ome­zil kon­cer­to­vá­ní. Člen­ka­mi Tria v té době byly Jar­mi­la Dvo­řá­ko­vá (hous­le, klá­ve­sy, zpěv) a Zuza­na Růžič­ko­vá (zpěv, per­cus­si­ons, klá­ve­sy).

Jako autor (hud­by, tex­tů i aranž­má) J. P. B. napsal a nato­čil pís­ně s Věrou Mar­ti­no­vou, Hanou Ulrych­o­vou, Hei­di Jan­ků, Věrou Špi­na­ro­vou, Janou Kra­to­chví­lo­vou, Hele­nou Ble­há­ro­vou, Jit­kou Molav­co­vou a Mirosla­vem Hor­níč­kem, Eliš­kou Bal­ze­ro­vou a Rudol­fem Hru­šín­ským nejst., Bobem Fríd­lem, Fro­so Tara­si­du, Jiři­nou Urba­no­vou, Evou Krá­lo­vou. I když „Dží Pí“ dnes veřej­ně téměř nevy­stu­pu­je, na kyta­ru neza­po­mí­ná a ale­spoň v let­ních měsí­cích si ji uži­je. V roce 2010 vyšlo pro­fi­lo­vé CD Best of J. P. B., poz­dě­ji při­by­lo Best of No. 2 a v plá­nu je i vydá­ní chro­no­lo­gic­ké řady od bigbe­a­tu Uni­ver­sum až po Trio J. P. B., Hudeb­ní­ček (pís­nič­ky ze stej­no­jmen­né­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu) a další.

Když Pavel Břou­šek odstar­to­val v čer­ven­ci 1991 nový pro­jekt Let­ní kur­zy ang­lič­ti­ny s kanad­ský­mi lek­to­ry, nikdo – ani on sám jako autor pro­jek­tu – netu­šil, že ohlas bude obrov­ský, a že budou násle­do­vat dal­ší roč­ní­ky. V roce 2000 se sla­vi­lo desá­té výro­čí a usku­teč­nil se sraz absol­ven­tů i kanad­ských uči­te­lů Reu­ni­on 2000, pat­nác­té výro­čí a osla­vy pro­běh­ly na zám­ku ve Val­ti­cích v srpnu 2005. V roce 2010 se konal jubi­lej­ní 20. roč­ník a usku­teč­ni­lo se setká­ní absol­ven­tů a lek­to­rů po dva­ce­ti letech Reu­ni­on 2010.

Chce­te si poslech­nout hudeb­ní tvor­bu auto­ra J. P. Břouška?

Nabí­zí­me vám něko­lik MP3 souborů.

J. P. Břou­šek – Muš­ka vinná
J. P. Břou­šek – Nosil jsem trič­ko, plá­těn­ky a sepra­ný džíny
Hana Ulrych­o­vá – Slza